Na druhý říjnový víkend připadl Fleet week neboli letecká přehlídka. Žilo jí doslova celé město a nedala se nezaznamenat – cvičné lety pilotů stíhaček tzv. Blue Angels, největší atrakce celé parády, nám od středy pravidelně narušovaly výuku. I naši pedagogové se tvářili, že půjde o zcela mimořádný zážitek, a tak jsme se rozhodli, že se na to tedy půjdeme podívat.
Měli jsme sice původně v plánu, že budeme celou akci sledovat pěkně z pobřeží, abychom si patřičně vychutnali modroandělský majstrštyk, kterým je podlétávání Golden Gate Bridge, ale městská hromadná doprava nás trochu vypekla (o jejích záludnostech se podrobně zmíním někdy příště). Krátce řečeno: nemá zrovna ideální intervaly – natož o víkendu – a zastávky nejsou opatřeny jízdními řády. A tak se stalo, že jsme uvízli přesně v polovině cesty a sledovali velkou část hlavního programu uprostřed městské zástavby. Ale i tak bylo na co se dívat a také co poslouchat – doslova pod kůži se nám vryl nečekaný a překvapivě nízký přelet jedné stíhačky přímo nad našimi hlavami, jejíž nepopsatelný ryk nás úplně roztřásl. Bylo to až děsivé.
Když jsme se zdejším šnekobusem konečně dovlekli na pobřeží, bylo vlastně po všem. Ale když se to tak vezme, zase o tolik jsme nepřišli. Až na místě jsme totiž zjistili, že ta nejatraktivnější místa ke koukání, na která měl přirozeně zálusk každý Sanfrancisčan, byla oplocena a pouze na pozvánky – nám podobný plebs se mohl jen mačkat opodál a vidět z celé šou zhruba to co my. A jak mi posléze zvěstovali spolužáci, kteří přišli na místo činu s mnohahodinovým předstihem, pod mostem se stejně nelétalo. Prohlídli jsme si tedy zbytky tribun, stánky s hrdě vlasteneckými propagačními předměty, dětský koutek s obludným nafukovacím tankem a usnesli se, že to byla vlastně hrozná opičárna.
A protože bylo hezky, pokračovali jsme po nábřeží pořád dál ve směru k části zvané Fisherman‘s Wharf, která je populární výhradně mezi turisty, místní od návštěvy velmi srdečně odrazují. Není to ale TAK hrozné, jak to vykreslují – jde o standardní směsici obchodů se suvenýry protkanou zaručeně pravými rybářsko-pirátskými restauracemi. Je však namístě podotknout, že jde o jedinou podobnou čistě turistickou lokalitu v celém SF!
Tady jsme narazili na něco, co suverénně zastínilo všechny stíhačky dohromady, i kdyby ten zatracený most podletěly třicetkrát za sebou. To místo se jmenuje Ghirardelli Square, nachází se na místě bývalé továrny, nyní přestavěné na spoustu restaurací, kaváren a obchůdků, a hlavně je tu světově proslulá cukrárna nesoucí jméno zakladatele.
Když jsme si vystáli frontu, ocitli jsme se v úplně jiném čase, asi tak sto let zpátky. Vůně čerstvě pražených kakaových bobů se mísila se sladkou vůní právě upečených zmrzlinových kornoutů, do toho znělo ševelení desítek návštěvníků a cinkání lžiček a úplně v rohu místnosti tiše vrněly stařičké míchací stroje, které připravovaly čokoládu přímo před zraky hostů. Dali jsme si jak vyhlášenou zmrzlinu, tak místní opravdu nešizené brownies a zalili to horkou čokoládou. La dolce vita!
Žádné komentáře:
Okomentovat